Správné výpovědní důvody pracovního poměru
Nejvyšší soud ČR v něm řeší otázku, jestli lze v nedodržování pravidel slušného chování úředníkem územního samosprávného celku spatřovat výpovědní důvod dle § 52 písm. f) zákoníku práce, nebo dle § 52 písm. g) zákoníku práce.
Dopisem ze dne 31. 8. 2020 žalovaný sdělil žalobkyni, že s ní rozvazuje pracovní poměr výpovědí „v souladu s ustanovením § 52 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce“. Naplnění výpovědního důvodu spatřoval v tom, že „obdržel v období od měsíce září 2019 do července 2020“ čtyři písemné stížnosti na „nevhodné chování s klientem“, z nichž je „zcela zřejmé“, že žalobkyně nesplňuje „předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce, tj. zejména předpoklad slušného chování uvedený v § 16 odst. 2 zákona o úřednících, v § 4 odst. 1 správního řádu a ve vnitřních předpisech Magistrátu města Chomutova“, neboť nedodržuje „základní pravidla slušného chování“, zejména klienty vůbec nepozdraví, oslovuje je slovy „co chcete“, místo slušného požádání a předložení dokladů uděluje nepříjemným způsobem rozkazy, dává klientům najevo, že ji v podstatě obtěžují, jedná „arogantně a nepříjemně“, používá „tykání, přestože se jedná o dospělé osoby“, v jednom případě si dovolila žadatele o vydání řidičského průkazu na motocykl označit za „dalšího dárce orgánů“ a její jednání je ve stížnostech charakterizováno slovem „otřesné“.
Věc doputovala až k Nejvyššímu soudu ČR, který uzavřel, že zachovávání pravidel slušnosti při úředním jednání patří mezi základní povinnosti úředníka územního samosprávného celku, které stanoví zákon o úřednících [srov. § 16 odst. 2 písm. d) zákona o úřednících]. Nedodržování pravidel slušného chování úředníkem při úředním jednání představuje porušení této jeho základní povinnosti, která vyplývá z právního předpisu vztahujícího se k jím vykonávané práci, a může proto být – je-li zaviněno alespoň z nedbalosti – důvodem výpovědi z pracovního poměru dané zaměstnavatelem úředníkovi podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce. V nedodržování pravidel slušného chování úředníkem při úředním jednání nelze spatřovat nesplňování předpokladů stanovených právními předpisy pro výkon sjednané práce ve smyslu ustanovení § 52 písm. f) zák. práce, neboť předpoklady pro výkon práce úředníka územního samosprávného celku jsou stanoveny v § 4 odst. 1 zákona o úřednících (podle tohoto ustanovení se úředníkem může stát fyzická osoba, která je státním občanem České republiky, popřípadě fyzická osoba, která je cizím státním občanem a má v České republice trvalý pobyt, dosáhla věku 18 let, je způsobilá k právním úkonům, je bezúhonná, ovládá jednací jazyk a splňuje další předpoklady pro výkon správních činností stanovené zvláštním právním předpisem) a zachovávání pravidel slušnosti při úředním jednání mezi ně nepatří. Povinnost úředníka zachovávat pravidla slušnosti při úředním jednání nepředstavuje ani požadavek pro řádný výkon sjednané práce ve smyslu ustanovení § 52 písm. f) zák. práce, neboť nejde o požadavek, který stanoví sám zaměstnavatel (územní samosprávný celek) a který reflektuje především konkrétní podmínky u zaměstnavatele a jeho představy o tom, jaké nároky mají být kladeny na zaměstnance, který vykonává práci úředníka, nýbrž o povinnost stanovenou zákonem o úřednících.
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2024, sp. zn. 21 Cdo 3701/2023